….. nad její hlavou viděla jakoby opar, či mlhu a v ní hlavu muže…
Napíši vám příběh, který jsem vyslechla asi rok před tím, než mi zemřel můj bratr, v té době jsem tomu moc nevěřila, ale byla jsem zvědavá, protože asi měsíc před tímto srazem mě říkala moje dvouletá neteř Janička, že bydlí „nahoře“ a tady je jen na návštěvě – viz. můj příběh: „Duše se vracejí I“. Bývalou spolužačku jsem řadu let neviděla a o jejích schopnostech léčení jsem nevěděla. Ze spolužáků to v podstatě nevěděl nikdo, protože jako léčitelka používala pseudonym Hanka.
Před třemi lety jsem byla ve svém rodišti, na srazu našeho bývalého maturitního ročníku. Již řadu let žiji na druhém konci republiky, tak jsem se na setkání po letech velmi těšila. Zábava byla bezvadná až do doby, kdy se stočila na téma, kdo z bývalých spolužáků již nežije a začalo se mluvit o životě po smrti. Vyprávěla jsem jim o Janičce a na základě toho se rozpoutala debata na toto téma. Naše spolužačka, říkejme ji tedy Hanka, nám začala vyprávět o podobných zážitcích. Pár lidiček tomu věřilo, ale většina ne a začali se pomalu vytrácet, až nás tam zbylo jen pár.
Hanka začala litovat, že se svěřila a hlavně měla pocit, že si o ní většina spolužáků asi nebude myslet nic dobrého a dostane cejch blázna, což ji mrzelo. A to je právě to, že každý člověk, který prožije něco podobného, raději nikomu nic neřekne a nechá si to pro sebe, aby nebyl označen za blázna nebo schizofrenika, snaží se s tím vyrovnat sám, ale někdy je to moc těžké. Hanku jsme uklidnili a přesvědčili, aby nám řekla nějaké zážitky, že ji věříme, protože víme, že by nikdy nelhala. Hanka byla už za studií upřímná a důvěryhodná. Po dlouhém přemlouvání Hanka začala vyprávět, jak to začalo.
Před deseti lety ji zemřela maminka, ještě tu noc se ji zjevila ve snu a řekla ji, že asi do roka bude Hanka léčit lidi a bude vidět to, co jiní nevidí, sdělila ji i další věci. Ráno se Hanka vzbudila celá vystrašená, co to má znamenat, ještě pár dní si s tím lámala hlavu, ale když se nic nedělo, řekla si, že to byl jen sen a po čase na to zapomněla, život šel dál.
Asi po půl roce se ji přihodilo, že šla odpoledne po městě a najednou viděla paní, která šla proti ní a nad její hlavou viděla jakoby opar, či mlhu a v ní hlavu muže. Nevěřila vlastním očím a měla z toho téměř šok. Byla to duše zemřelého manžela té ženy, nad jejíž hlavou se to „cosi“ vyskytovalo, ta duše Hanku žádala, aby oslovila tu ženu a řekla jí, že její manžel je u ní, že je mu dobře a přeje ji k dnešním narozeninám vše nejlepší. Hanka byla vyděšená, ale duše naléhala natolik, že se otočila a paní, která ji už minula, dohnala a řekla ji ať se nezlobí, že se neznají, aby si nemyslela, že je blázen, ale že má pro ni vzkaz od jejího zemřelého manžela. Žena si Hanku změřila pohledem a zeptala se jí jak ví, že její manžel zemřel. Hanka ji řekla, že ho vidí nad její hlavou a on trvá na tom, aby ji vyřídila jeho vzkaz. Hanka pak musela popsat jak ten obličej vypadá a když žena řekla: „ano tak vypadal můj manžel“, nechala Hanku, aby ji vzkaz sdělila. Potom duše Hance poděkovala a rozplynula se.
Ta paní se nemohla z toho vzpamatovat, protože opravdu ten den měla narozeniny, obě byly vyděšené z toho, co se stalo, žena Hance poděkovala a obě jako ve snách pokračovaly svou cestou. Od té doby se Hance začalo stávat, že občas viděla duše zemřelých a začala za ní „chodit“ i její maminka, která ji uklidňovala, že není blázen, ale že má dar vidět to, co jiní nevidí, aby se těchto kontaktů nebála, taky jí řekla, že k ní přivede jednoho lékaře, který byl před svojí smrtí Angličan a ten jí bude pomáhat při léčení lidí, kde veškerá medicína již selhala. Hanka namítla, že mu nebude rozumět, že anglicky nic neumí. Maminka ji však ujistila, že angličtinu nepotřebuje, že mu bude rozumět všechno, protože se budou domlouvat přenosem myšlenek.
Jak říkala, asi by s léčením nikdy nezačala, protože o tom nic nevěděla, ale jednou se jí svěřila kamarádka, že je nevyléčitelně nemocná a nic ji nepomáhá. Tehdy si Hanka vzpomněla na maminku a v duchu ji požádala o pomoc. Najednou se v místnosti objevila postava muže, téměř průsvitná, která ji „řekla“ co její kamarádce je a co jí pomůže. Pak dostala instrukce, že pokud bude stát po levé ruce nemocného, tak se uzdraví, ale pokud bude stát po jeho pravé ruce, tak tomu nemocnému už nelze pomoci, že ji poradí jen něco pro úlevu. Asi si říkáte, že se to podobá pohádce „Dařbuján a Pandrhola“, ale je to tak jak říkám a funguje to, řekla nám Hanka, když viděla naše tázavé pohledy. Taky jsme si po této větě říkali, že je to přitažené za vlasy a nevěřícně jsme na ni civěli.
Svoji kamarádku Hanka opravdu vyléčila, pak se to rozkřiklo a začali za ní jezdit lidi ze širokého okolí, většinu z nich vyléčila, na radu toho doktora se začala učit o bylinkách a o nemocech. Dnes už léčí lidi několik let a „doktora“ volá jen, když si neví rady.
Ráno jsem to vyprávěla své mamince, která takovým věcem o životě po smrti nevěřila a řekla, že prý nemůžu být ani normální jestli takovým věcem o duších věřím a uzavřela to výrokem „prach jsi a v prach se obrátíš“. Trochu jsem se zastyděla, že před mamkou vypadám jako cvok, když ji vyprávím takové podle ní „nesmysly“. To bylo taky poprvé a naposled, co jsem s mamkou na takové téma mluvila.
Za rok zemřel můj bratr, který se semnou zkontaktoval pár hodin po své smrti, mamince jsem o tom opatrně něco naznačila, řekla mi, že tomu nevěří. Až maminka zemřela, tak se semnou zkontaktovala ještě tu noc po smrti. V jednom z dalších kontaktů litovala zrovna tak, jako můj bratr, že na život po smrti nevěřila, že se smrti v podstatě hrozně bála, dnes už ví, že se jedná jen o naši tělesnou schránku a duše existuje dál. Teď je spokojená, občas mě kontaktuje a probíráme spolu věci mezi nebem a zemí.
Já jsem zážitkům Hanky a kontaktům s duší mého bratra uvěřila, až když mě jeho duše přišla varovat, že mi umírá moje maminka, ale to už jsem na tyto stránky psala.
Tento příběh je pravdivý a chápu každého, kdo tomu nebude věřit, protože i na mě to bylo tenkrát „silné kafe“. PS: na knize stále dělám, ale mějte trpělivost, děkuji a všechny zdravím.
zahady.mysteria.cz |
