Položila jsem tužku na papír a čekala, co se bude dít. O automatickém psaní jsem někde četla...
Nedávno jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o to, co se děje v mé blízkosti a napsala jsem vám, čím to vše začalo, proč jsem se začala zamýšlet nad existencí duše. Ano, byla to dvouletá Janička se svou šokující zprávou, kterou jsem vám popsala v příběhu „Duše se vracejí". Od té doby se toho stalo velmi mnoho a zde není místo napsat souvisle delší příběh, proto bude na pokračování.
Na mé návštěvě, když Janička odpovídala na moje otázky, jsme s její maminkou (mojí švagrovou) ještě chvilku vedly řeči o tom, jestli je něco takového možné, aby se duše vracely, ale pak jsme toho nechali, protože přišel do kuchyně Janiččin táta (můj bratr - nevěřící Tomáš a zartvrzelý realista) a řekl, ať toho necháme, že jsou to jenom nesmysly a že už se o tom nechce bavit. Tím se hovor o duších ukončil, já jsem odjela domů (300 km) a na celou záležitost jsme všichni pozapomněli.
Přesně za rok se stala tragédie, tatínek Janičky zemřel vinou nezodpovědného řidiče na místě dopravní nehody. Byl to obrovský šok, pro mne to byla nepřekonatelná ztráta, ze které se vzpamatovávám dodnes (měli jsme se moc rádi a fungovalo mezi námi něco jako telepatie, navzájem jsme si volali vždy, když jeden z nás cítil, že se něco s tím druhým děje, že potřebuje povzbudit, poradit a podobně, něco jako 6.smysl). Absolutně jsem se psychicky zhroutila a celý den jsem proplakala. Večer se mi začalo ulevovat a měla jsem pocit, že můj bratr (jeho duše) je v mé blízkosti. Začala jsem k „němu" mluvit a připadala jsem si jako blázen, ale něco bylo silnější a „donutilo mě", abych si vzala papír a tužku. Nechápala jsem, ale udělala to. Něco jsem o automatickém psaní někde četla, ale můj názor na to byl, že si to jenom lidi vymýšlejí, aby byli zajímaví.
Položila jsem tužku na papír a čekala, co se bude dít. Mimo jiné jsem se nahlas ptala, co mám dělat a tak podobně. Za chvilku se tužka pohnula, trochu mě zamrazilo, ale držela jsem ji dál a zírala jsem, co se to na ten papír píše. V průběhu psaní jsem nemohla slova přečíst, protože se psalo vše dohromady jako slovo bez konce, na konci listu jsem musela rychle dávat ruku opět na začálek „nového řádku" (jinak bych psala po stole), byly to spíše „Tatry" než rovné řádky. Teprve až psaní skončilo, začala jsem luštit, co mě bratrova duše píše a bylo to opravdu šokující.
Pak se dělo a děje dál spousta věcí mě i Janičce, ale to vám napíši postupně, protože toho je již na nějakou pořádnou knihu. Uvažuji o tom, že bych knihu napsala, protože dnes již vím částečně, jak vše funguje.
Přišla hrozná úleva, ale ta nejistota tam stále byla až do smrti mojí maminky, která nedávno zemřela a spousta věcí se mi potvrdila a objasnila, když jsem s ní byla v posledních hodinách jejího života, až do posledního vydechnutí. Můj manžel a dva dospělí synové si o mě myslí své, když věřím, že duše existuje. Toto téma je tedy u nás tabu, protože záhadné věci se dějí u nás doma, jenom mě již od doby, kdy jsem „přežila vlastní smrt" v roce 1983, ale to byly úplně jiné záhady a neuvěřitelné věci, které jsem prožívala, začala jsem mít léčitelské schopnosti apod...
Napište mi prosím, jestli by vás taková kniha zajímala a jestli má cenu o tom přemýšlet. Na stránkách tohoto typu jsem poprvé a jsem ráda, že čtu vaše příběhy a konečně vím, že nejsem sama komu se dějí tyto věci. Dřív mě ani nenapadlo, že na internetu jsou takové a podobné stránky, protože mám internet teprve pár dnů. Děkuji za ně a všem, kteří se zde svěřují a píší o věcech mezi nebem a zemí.
Budu se snažit napsat postupně alespoň stručně, co se dělo dál a co vše jsem se dozvěděla a nadále se dozvídám. Budu své příspěvky číslovat, abyste věděli, jak jdou chronologicky za sebou.
Snad je zde budete nacházet a budou vám pomáhat chápat, jak to je a co se děje po naší smrti.
zahady.mysteria.cz |
